Oblasti zájmu

Demokracie

.

studijní programy

.

Demokracie vznikla asi před více než 2 400 lety ve starověkém Řecku. Slovo ,,demokracie,, znamená vláda lidem. Tato definice nám sice říká, že občané demokracie vládnou svému národu, ale opomíjí podstatné části myšlenky demokracie, zejména její principy a účely, pro které lid zřizuje demokratickou vládu, tedy ochrana a podpora jejich práva, zájmy a blahobyt.

Jde tedy o formu vlády, v níž o výkonu státní moci (obecní, krajské) rozhoduje mínění většiny oprávněných občanů, nejčastěji volbou. Demokracie vyžaduje, aby se každý jednotlivec mohl svobodně podílet na samosprávě politického společenství. Politická svoboda je tedy jádrem konceptu demokracie.

Jakým způsobem občané své mínění v demokratickém státě uplatňují, určuje ústava. Celkový koncept moderní demokracie má pak tři hlavní části: svobodu či liberalismus, ústavnost či konstitucionalismus a demokracii. Každý z nich musí existovat v politickém systému, aby mohl být skutečnou demokracií.

Prvotní formou demokracie byla přímá demokracie, kde občané hlasováním rozhodují o jednotlivých otázkách (např. rozhodnutích, zákonech, rozpočtech), dále byla nepřímá demokracie - zastupitelská, kde občané k tomu zmocňují své zastupitele (např. poslance).

Demokracie, jakožto vláda lidu prostřednictvím svobodných a spravedlivých voleb, ale i dalších forem účasti tedy znamená:

- suverenitu lidu (myšlenka, že lid je nejvyšší autoritou)
- zdroj autority vlády je základním principem demokracie
- politickou rovnost všech občanů (základní princip demokracie)
- spravedlivou moc vlády založenou na souhlasu těch, kterým vládnou
- svobodné a časté volby a další formy občanské participace
- mít praktické prostředky k určení toho, kdo bude vládnout
- sledovat a ovlivňovat chování úředníků v době, kdy jsou ve funkci
- mít alternativní zdroje informací (nejen jednotlivý oficiální vládní zdroj)
- svobodu tisku, která je základním aspektem demokratické vlády

Lidé nedávají vládě moc, aby utlačovala nebo zneužívala, ale spíše aby chránila jejich základní práva, zájmy a blahobyt. Proto omezují vládní moc autoritativním základním zákonem – ústavou, k vyjádření toho, jaké pravomoci má vláda mít. Konstituční vláda je vláda, která je z praktického hlediska omezena jak a co dělá a jak se chová. Zákonnost a ústavnost vlády a jejích orgánů ve smyslu čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, resp. čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je třeba neustále hodnotit a kontrolovat. Vláda je omezena na to, aby jednala v mezích zákona, a nemůže vytvářet pravidla, která by jí vyhovovala. Nikdo není nad zákonem. Základním prostředkem k omezení vlády je tedy nastolení právního státu.

Dalším jádrem konceptu demokracie je svoboda, rovnost a důstojnost jednotlivce. Liberální demokracie uznává morální nadřazenost jednotlivce a to tím, že všechny osoby mají určitá základní práva, které požívají právní (ústavní) ochrany, což je hlavním účelem demokracie. Příklady těchto základních práv jsou svoboda náboženského vyznání a svědomí, politická svoboda, právo na soukromí a soukromou sféru života, svoboda projevu a svoboda tisku.

.

.

.