Oblasti zájmu

Duševní vlastnictví

.

studijní programy

.

Lidské bytosti se odlišují od zvířat intelektuálními schopnostmi, dle kterých se tak povznesly do nynějšího civilizovaného světa jen proto, že využily svých intelektuálních schopností. Vlastnictví, které vzniká použitím lidského intelektu, se nazývá duševní vlastnictví a je produktem dvou složek: a) intelektuálních schopností a b) práce.

Zatímco absolutní práva ke hmotným statkům byla známa již lovcům a sběračům v období paleolitu, tak ochrana nehmotných statků se poprvé objevuje až ve středověku. Tato ochrana výhradních práv byla vytvářena na základě systému vládních či městských privilegií. Z evolučního hlediska je tedy vnímáno jako správné, že výhradní práva ke hmotným statkům (věcná práva) jsou alokována ve prospěch určité osoby, přičemž alokování výhradních práv k nehmotným statkům je vnímáno spíše jako výjimka.

Právo duševního vlastnictví (Intellectual Property Law) v objektivním smyslu představuje soubor právních norem, které zakládají absolutní práva působící erga omnes. Hlavní podstatou tohoto práva je možnost vyloučit exclusive rights (tj. ostatní subjekty z užívání nehmotného statku).

Práva k duševnímu vlastnictví chrání zájmy tvůrců tím, že jim poskytují vlastnická práva k jejich výtvorům. Nejvýraznějším rozdílem mezi duševním vlastnictvím a jinými formami vlastnictví je to, že duševní vlastnictví je nehmotné, tedy že jej nelze definovat ani identifikovat podle jeho vlastních fyzických parametrů, ale musí být vyjádřena nějakým rozpoznatelným způsobem, aby byla chráněna.

Duševní vlastnictví obecně zahrnuje tyto čtyři odlišné typy nehmotných vlastností:

a) Patent
b) Ochranná známka
c) Autorská práva
d) Obchodní tajemství

Práva k duševnímu vlastnictví (intellectual property rights) se vztahují k výsledkům tvůrčí duševní činnosti (autorská díla, vynálezy, technická řešení, průmyslové vzory, odrůdy rostlin apod.) či k výsledkům činnosti hospodářské (zvukové/zvukově obrazové záznamy; rozhlasové/televizní vysílání; databáze; ochranné známky, zeměpisná označení, označení původu, tradiční zaručené speciality, obchodní firma apod.).

Duševní vlastnictví se týká výsledků tvůrčí duševní činnosti (výtvorů mysli), jako jsou např. vynálezy, literární a umělecká díla, návrhy a symboly, názvy, průmyslové vzory, odrůdy rostlin apod., nebo k výsledkům hospodářské činnosti (zvukové/zvukově obrazové záznamy, rozhlasové/televizní vysílání, ochranné známky, zeměpisná označení, označení původu apod.). Duševní vlastnictví je právně chráněno již zmíněnými nástroji, které lidem umožňují získat uznání nebo finanční prospěch z toho, co vynalezli nebo vytvořili.

Práva duševního vlastnictví obecně odkazují na soubor nehmotných aktiv včetně vynálezů, tvorby a přispění k současnému oboru poznání, které je vlastněno a právně chráněno jednotlivcem nebo společností z vnějšího použití nebo implementace bez schváleného souhlasu. Dosažením správné rovnováhy mezi zájmy inovátorů a širším veřejným zájmem se systém duševního vlastnictví snaží podporovat prostředí, v němž může vzkvétat kreativita a inovace.

Duševní vlastnictví se vztahuje na informace, které mohou být začleněny do hmotných předmětů a reprodukovány na různých místech. Jak bylo uvedeno výše, duševní vlastnictví se vztahuje na výtvory lidské mysli, jako jsou vynálezy, literární a umělecká díla a symboly, jména, obrázky a vzory používané v obchodě. Lze jej rozdělit do dvou kategorií:

1. Průmyslové vlastnictví, které zahrnuje vynálezy (patenty), ochranné známky, průmyslové vzory a zeměpisná označení a

2. Autorská práva, která zahrnují literární a umělecká díla, jako jsou romány, básně a divadelní hry, filmy, hudební díla, umělecká díla, jako jsou kresby, malby, fotografie a sochy a architektonické návrhy. Práva související s autorským právem zahrnují práva výkonných umělců při jejich výkonech, výrobců zvukových záznamů v jejich nahrávkách a práva provozovatelů vysílání v jejich rozhlasových a televizních programech.

Rozsah a definice duševního vlastnictví se však neustále vyvíjí se začleněním novějších forem do oblasti duševního vlastnictví. V poslední době a) zeměpisná označení b) ochrana odrůd rostlin c) ochrana polovodičů a integrovaných obvodů a d) nezveřejněné informace, byly začleněny pod duševní vlastnictví.

.

.

.