Oblasti zájmu

Insolvenční právo

.

studijní programy

.

Insolvenční právo se původně zabývalo trestem ukládaným insolventním obchodníkům a obyčejným předluženým lidem. Moderní insolvenční právo přitom odkazuje na nástroj pro vymáhání pohledávek založený na předpokladu nemožnosti dohody, pokud je dlužník ve finanční tísni a zadlužen u více než jednoho věřitele. Insolvence je platební neschopnost, situace, kdy dlužník obecně není schopen splácet své dluhy v době jejich splatnosti nebo když jeho závazky převyšují hodnotu jeho aktiv.

O těch, kteří jsou ve stavu platební neschopnosti, se říká, že jsou insolventní. Existují dvě formy platební neschopnosti:

a) založená na peněžních tocích a
b) platební neschopnost v rozvaze.

Pokud osoba nebo společnost má dostatek aktiv k zaplacení toho, co dluží, ale nemá vhodný způsob platby, tedy nemá dostatek likvidních aktiv na splacení dluhu, jde o formu platební neschopnosti založené na peněžních tocích (cash-flow insolvence). Tato forma může být vyřešena jednáním, neboť věřitel může počkat, až se aktiva zpeněží např. prodejem a dlužník se zaváže zaplatit úroky z prodlení.

Rozvahová insolvence znamená, když osoba nebo společnost nemá dostatek aktiv k zaplacení všech svých dluhů. V takovém případě může dlužník vstoupit do bankrotu, avšak pokud je ztráta akceptována věřitelem či všemi stranami, vyjednáváním lze zamezit bankrotu. Osoba nebo společnost, která je v rozvaze insolventní, může mít stále dostatek hotovosti na to, aby včas zaplatila svůj další účet, nicméně s ohledem na právní řád (zákon) nedovolí dlužníkovi tento účet zaplatit, pokud to přímo nepomůže všem jejím věřitelům.

V moderním právním režimu pro platební neschopnost společností tedy existují dvě základní cesty, kterými se lze vydat při jednání se společností v úpadku, přičemž obě poskytují kolektivní způsob vypořádání osudu společnosti v případě, že žalobci nemohou vyřešit finanční problémy společnosti prostřednictvím soukromých jednání, a to likvidací nebo záchranou podniku.

Základním účelem likvidace společnosti v potížích je řádné zjištění podstaty a zpeněžení majetku ve prospěch žalobců. Čistá hodnota, která je shromážděna prostřednictvím tohoto kolektivního vymáhání pohledávek, je poté rozdělena mezi žadatele v souladu se zákonným systémem priorit. Na druhé straně postupy na záchranu podniků představují alternativu k okamžité likvidaci společnosti v potížích a snaží se poskytnout takovým společnostem tzv. období oddechu, během něhož mohou být učiněny kompromisy a záchranná opatření.

Moderní insolvenční právní předpisy a postupy restrukturalizace podnikatelských dluhů se již nezaměřují především na likvidaci a eliminaci insolventních subjektů, ale na přestavbu finanční a organizační struktury dlužníků. Tedy umožňují rehabilitaci a pokračování v jejich podnikání. Taková realizace může mít mnoho podob, včetně zachování a restrukturalizace, prodeje jako fungujícího podniku nebo ukončení činnosti a odchodu.

Fungování v rámci evropského prostoru a povinnosti dodržovat stanovené pravidla, nařízení a směrnice Evropské unie, je třeba také zmínit její legislativu týkající se insolvenčního práva a procesů řízení. V roce 2022 předložila Komise návrh směrnice, jejímž cílem je posílit a harmonizovat insolvenční právo v EU. Cílem návrhu je usnadnit zpětné získávání majetku z likvidované majetkové podstaty, zefektivnit insolvenční řízení a zajistit předvídatelné a spravedlivé rozdělení zpětně získané hodnoty mezi věřitele. Směrnicí č. 2019/1023 mají být doplněny právní předpisy o předúpadkovém řízení a oddlužení po insolvenčním řízení a nařízení o určení příslušnosti a rozhodného práva v případě přeshraničního úpadku (nařízení 2015/848).

Zvláštní kapitolu tvoří ustanovení o zřízení věřitelského výboru. Zatímco je na věřitelích, aby rozhodli, zda zřídí věřitelský výbor, členské státy mají ve vnitrostátním právu prostor pro uvážení, aby vyloučily možnost zřízení takového výboru, pokud náklady na jeho zřízení a provoz nejsou odůvodněné. Věřitelé musí mít zejména ,,alespoň,, tato práva a pravomoci:

a) právo kdykoli vyslechnout insolvenčního správce,
b) právo vystupovat a být vyslechnut v insolvenčním řízení,
c) pravomoc vyžádat si od dlužníka, soudu nebo insolvenčního správce relevantní a nezbytné informace kdykoli v průběhu insolvenčního řízení,
d) právo být vyrozuměn o záležitostech, na nichž mají věřitelé zastoupení věřitelským výborem zájem, a právo být konzultován v záležitostech, včetně prodeje majetku mimo běžný obchodní styk,
e) pravomoc požadovat externí poradenství v záležitostech, na nichž mají zájem věřitelé zastoupení ve výboru věřitelů.

Specifické cíle spojené se třemi klíčovými rozměry insolvenčního práva jsou:

a) vyšší hodnoty vymáhání, zejména zavedením pravidel pro vyhýbací žaloby a sledování majetku,
b) vyšší účinnost insolvenčních řízení, zejména zavedením zvláštního insolvenčního režimu pro mikropodniky a malé podniky,
c) spravedlivé rozdělení zpětně získané hodnoty mezi věřitele, zejména zavedením pravidel pro věřitelské výbory a pořadí pohledávek.

Komise OSN pro mezinárodní obchodní právo vydala Legislativní příručku UNCITRAL o insolvenčním právu, jejíž účel a význam sdělujeme níže.

Legislativní příručka poskytuje komplexní prohlášení o klíčových cílech a zásadách, které by se měly odrážet v insolvenčním právu státu. Jejím cílem je poskytovat informace a pomáhat při reformě insolvenčního práva po celém světě a poskytovat vnitrostátním orgánům a zákonodárným orgánům referenční nástroj při přípravě nových zákonů a předpisů nebo při přezkumu přiměřenosti stávajících zákonů a předpisů. Cílem poskytovaného poradenství je dosáhnout rovnováhy mezi potřebou řešit finanční potíže dlužníka co nejrychleji a nejúčinněji; zájmy jednotlivých stran, kterých se tato finanční situace přímo týká, zejména věřitelů a dalších subjektů podílejících se na podnikání dlužníka; a otázky veřejné politiky, jako je zaměstnanost a daně. Legislativní příručka pomáhá čtenáři zhodnotit různé dostupné přístupy a řešení a vybrat si to, které nejlépe vyhovuje místnímu kontextu.

Význam pro mezinárodní obchod: stále více se uznává, že silné a účinné insolvenční režimy jsou důležité pro všechny státy jako prostředek prevence nebo omezení finančních krizí a usnadnění rychlého a řádného zotavení z nadměrného zadlužení. Tyto režimy mohou usnadnit spořádané přerozdělení hospodářských zdrojů od podniků, které nejsou životaschopné, na účinnější a ziskovější činnosti; poskytovat pobídky, které nejen povzbudí podnikatele k investicím, ale také povzbudí manažery podniků v úpadku, aby podnikli včasné kroky k řešení tohoto selhání a zachování zaměstnanosti; snížit náklady na podnikání; a zvýšit dostupnost úvěrů. Srovnávací analýza účinnosti insolvenčních systémů se stala běžnou a nezbytnou pro účely poskytování úvěrů, která ovlivňuje státy na všech úrovních hospodářského rozvoje.

Velká část právních předpisů týkajících se korporací a zejména jejich zacházení v insolvenci se týká jediného korporačního subjektu, a to bez ohledu na to, že podnikání korporací je stále více vykonáváno, a to jak na národní, tak na mezinárodní úrovni, prostřednictvím skupin podniků - skupin korporací, někdy velmi rozsáhlých, které jsou vzájemně propojeny různými formami vlastnictví a kontroly. Tyto skupiny, které se hojně vyskytují na rozvíjejících se i rozvinutých trzích, jsou společným prostředkem pro mezinárodní obchod a finance. Pokud se některé nebo všechny složky těchto skupin dostanou do platební neschopnosti, existuje v současné době jen velmi málo vnitrostátních právních režimů a žádné mezinárodní nebo regionální právní režimy, které by mohly účinně koordinovat vedení výsledných insolvenčních řízení, která často zahrnují více jurisdikcí.

Klíčová ustanovení - legislativní příručka je rozdělena do pěti částí:

- První část pojednává o klíčových cílech insolvenčního práva, strukturálních otázkách, jako je vztah mezi insolvenčním právem a jiným právem, o typech mechanismů, které jsou k dispozici pro řešení finančních potíží dlužníka, a o institucionálním rámci potřebném k podpoře účinného insolvenčního režimu.

- Druhá část se zabývá základními prvky účinného insolvenčního práva, přičemž co nejpřesněji sleduje jednotlivé fáze insolvenčního řízení od jeho zahájení až po oddlužení dlužníka a ukončení řízení. Klíčové prvky jsou identifikovány jako: standardizované kritéria pro zahájení; přerušení ochrany majetku majetkové podstaty, které zahrnuje žaloby zajištěných věřitelů; financování po zahájení; účast věřitelů; ustanovení o zrychleném řízení o reorganizaci; zjednodušené požadavky na předkládání a ověřování žádostí; přeměna reorganizace na likvidaci v případě, že se reorganizace nezdaří; a jasná pravidla pro oddlužení dlužníka a ukončení insolvenčních řízení.

- Třetí část se zabývá zacházením se skupinami podniků v platební neschopnosti, a to jak na vnitrostátní, tak na mezinárodní úrovni. I když se mnohé z otázek, kterými se zabývá první a druhá část, vztahují stejně dobře na skupiny organizací, některé otázky se vztahují pouze na skupiny organizací. Třetí část tak navazuje na první a druhou část a doplňuje ji. Na vnitrostátní úrovni se komentář a doporučení třetí části zabývají různými mechanismy, které lze využít k zefektivnění insolvenčních řízení zahrnujících dva nebo více členů téže skupiny podniků.

Patří mezi ně: procesní koordinace více řízení týkajících se různých dlužníků; otázky týkající se financování po zahájení a po podání žádosti ve skupinovém kontextu; ustanovení o vyhýbání se daňovým povinnostem; podstatná konsolidace insolvenčních řízení týkajících se dvou nebo více členů skupiny; jmenování jednoho nebo téhož insolvenčního zástupce všem členům skupiny, kteří jsou v platební neschopnosti; a koordinované reorganizační plány. Pokud jde o mezinárodní zacházení se skupinami, třetí část se zaměřuje na spolupráci a koordinaci, rozšiřuje ustanovení založená na modelovém zákoně o přeshraniční platební neschopnosti na skupinový kontext a případně zvažuje použitelnost mechanismů navržených k řešení úpadku skupin podniků ve vnitrostátním kontextu na mezinárodní kontext.

- Čtvrtá část se zaměřuje na povinnosti, které mohou být uloženy osobám odpovědným za rozhodování v souvislosti s řízením podniku v případě, že tento podnik čelí bezprostřední platební neschopnosti nebo se platební neschopnost stane nevyhnutelnou. Cílem uložení těchto povinností, které jsou vymahatelné po zahájení insolvenčního řízení, je chránit oprávněné zájmy věřitelů a dalších zúčastněných stran a poskytnout pobídky k včasným opatřením k minimalizaci dopadů finančních potíží, s nimiž se podnik potýká. Ve druhém vydání byla zařazena další část, která se zabývá těmito otázkami v souvislosti s platební neschopností skupin podniků.

- Pátá část, kterou UNCITRAL dokončila v roce 2021, je navržena tak, aby zohlednila jedinečné charakteristiky mikropodniků a malých podniků a reagovala na specifické potřeby a okolnosti jejich finanční tísně. Zejména mikropodniky a malé podniky mají často vzájemně propojené obchodní a osobní dluhy a centralizovaný model řízení, v němž se vlastnictví, kontrola a řízení překrývají. Na rozdíl od větších podniků nejsou mikropodniky a malé podniky často příliš sofistikované, pokud jde o finanční, obchodní, právní a insolvenční záležitosti. Kromě toho mohou mít silné obavy ze stigmatizace vyplývající z platební neschopnosti, což může ovlivnit jejich chování v období blížícím se platební neschopnosti.

Mohou se také potýkat s většími překážkami při řešení finančních potíží, zejména pokud jsou jejich věřitelé neangažovaní a nemají zájem o pomoc, což se často děje proto, že věřitelé z řad malých a středních podniků se domnívají, že náklady na jejich úsilí mohou převážit nad přínosy. Pátá část má doplnit rady uvedené v jiných doporučeních legislativní příručky UNCITRAL o insolvenčním právu se zvláštním zaměřením na to, jak by se mělo postupovat v případě mikropodniků a malých podniků a předcházení platební neschopnosti.

Vazby mezi legislativními doporučeními týkajícími se platební neschopnosti mikropodniků a malých podniků a dalšími doporučeními legislativní příručky UNCITRAL o insolvenčním právu jsou uvedeny prostřednictvím křížových odkazů a konkordančních tabulek připojených ke komentáři. Pokud se legislativní doporučení rozcházejí s ostatními doporučeními legislativní příručky UNCITRAL o insolvenčním právu, je to v komentáři výslovně uvedeno.

.

.

.