Oblasti zájmu

Lidská práva

.

studijní programy

.

Každý člověk je lidskou bytostí a tím získává také nárok na určitá práva. Práva nám zajišťují např. vlastnit věci nebo je vyrobit. Zároveň nás tato práva chrání před osobami, které by nás chtěli nějak poškodit nebo nám ublížit. Pomáhají nám vycházet s jinými osobami a žít s nimi v míru.

První případ něčeho, co bylo podobno lidským právům pochází od Kýra Velikého, perského krále. Po dobytí Babylonu zavedl jakýsi soubor základních práv pro každého. Práva z tohoto souboru zahrnují svobodu od otroctví, náboženského vyznání a jsou sepsána na hliněném válci, který je umístěn v Britském muzeu. Také ve starověkém Řecku a Římě byly vedeny diskuse o přirozeném právu. Magna Charta představuje významný milník v oblasti práv a stala se součástí anglického práva v roce 1297. O staletí později přichází Listina práv a svobod USA. Tato listina položila ještě pevnější základy moderním lidským právům.

"Lidská práva" jsou jedním z nejdůležitějších pojmů v naší moderní době. Je používána aktivisty, vládami a korporacemi k tomu, aby čerpali z kolektivního pochopení, že všichni lidé si zaslouží práva a svobody.

Základních lidských práv existuje třicet a o jejich kodifikaci se zasloužila paní Eleanor Rooseveltová, manželka Franklina D. Roosevelta, prezidenta USA v letech 1933-1945.

Organizace spojených národů (OSN) je rozděluje do pěti typů v Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech a Mezinárodním paktu o občanských a politických právech.

Hospodářská, sociální a kulturní práva zahrnují:

• Právo na spravedlivou mzdu a stejnou odměnu za stejnou práci
• Právo na důstojný život
• Právo na bezpečné a zdravé pracovní podmínky
• Právo podílet se na kulturním životě
• Právo mít prospěch z vědeckého pokroku
• Právo na bezplatné základní vzdělání
• Právo na dostupné vysokoškolské vzdělání
• Právo na "nejvyšší dosažitelnou úroveň" tělesného a duševního zdraví

Mezi občanská a politická práva patří:

• Právo na život
• Právo na osvobození od otroctví
• Právo na soudní řízení v přiměřené lhůtě
• Právo na rovnost před zákonem
• Právo na svobodu myšlení
• Právo na svobodu projevu
• Právo na svobodu náboženského vyznání
• Právo na pokojné shromažďování
• Právo na soukromí

Od ostatních práv se ta lidská odlišují tím, že nesou specifický rozsah ochrany. Existuje proto soubor ústředních pozic, jež ukazují základní prvky ochrany a také svobody konstitutivní pro moderní ústavní pořádek (svoboda náboženského vyznání, projevu, shromažďování nebo nedávno zavedená práva jako právo na soukromí a ochrana údajů).

Lidská práva chrání taktéž lidskou rovnost a požadují rovné zacházení a zakazují jakoukoliv diskriminaci (např. z důvodu odlišné rasy, náboženského vyznání, pohlaví či genderu, sexuální orientace,…). Lidská práva taktéž zajišťují solidaritu prostřednictvím sociálních práv. Kodexy zahrnují i další práva, aby chránila a sloužila dalším obsahům jako politická práva a právo na instituce a postupy relevantní pro uplatňování práv – například na soudní systém, na přístup k soudům a na soudní přezkum, mimo jiné. Všeobecná deklarace je toho zářným příkladem.

Hlavní součástí legitimity lidských práv je přesvědčení, že jakékoliv lidské bytosti mají hodnotu, nejsou jen postradatelné a pomýjivé bytosti, jež nemají vůbec žádný význam ve srovnání s hodnotami vyššího řádu věcí. Občanská práva tedy zajišťují přístup osob k sociálním příležitostem, účast na politickém životě a ochranu dle zákona.

Naše moderní chápání lidských práv poprvé vstoupilo na scénu po druhé světové válce. Nová Organizace spojených národů sepsala v roce 1945 Všeobecnou deklaraci lidských práv. Tím vzniká koncept univerzálních lidských práv, stejně jako role, kterou musí vlády hrát při jejich ochraně a poskytování. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Mezinárodní pakt o odstranění všech forem rasové diskriminace a Úmluva o právech dítěte byly potom následujícími dokumenty. Existuje mnoho ústav a regionálních chart, které obsahují práva z mezinárodních nástrojů, jako je svoboda projevu, svoboda náboženského vyznání a právo na spravedlivý proces. Tyto nástroje jsou nezbytné k prosazování práva v oblasti lidských práv.

Ochrana lidských práv je tedy neodvolatelně spjata s mírem a rozvojem. Podle subjektů, jako je Organizace spojených národů, udržitelnost, mír a svoboda nejsou možné bez lidských práv. Spojení základních práv s bezpečností a stabilitou tímto způsobem je hlavním rysem našeho moderního chápání lidských práv.

Všeobecná deklarace lidských práv říká, že "každý jednotlivec a každý orgán společnosti" musí hrát svou roli. To obnáší výuku o lidských právech, jejich prosazování a zavádění opatření na jejich ochranu. Jednotlivci a podniky nesou však jen zlomek odpovědnosti a primární povinnost má vláda.

Když vláda ratifikuje smlouvu o lidských právech, souhlasí s tím, že bude dělat tři věci: respektovat, chránit a naplňovat lidská práva. Vláda tedy nemůže lidská práva odjímat či do něj zasahovat a zároveň musí práva také chránit a zabraňovat soukromým subjektům, aby je porušovali.

Organizace spojených národů vznikla 24. října 1945, krátce po ukončení 2. světové války. Byla založena pěti hlavními velmocemi: Čína, Velká Británie, Francie, Sovětský svaz a Spojené státy americké. Daly se dohromady s dalšími 47 národy a vytvořily organizaci, která měla uchránit budoucí generace před hrozbou a destrukcí války. Během let se rozhodlo ještě více zemí, že se chtějí s těmito národy spojit, a dnes OSN tvoří 189 národů.

.

.

.