Oblasti zájmu

Právní jednání

.

studijní programy

.

Právní jednání označuje takové chování osoby, jež je způsobilé vyvolat právní následky podle ustanovení zákona. Právní jednání nese právní následky v podobě vzniku, zániku nebo změny práv a povinností. Tyto následky jsou obsahem právního jednání.

Právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran. Právní jednání musí obsahově i účelově odpovídat jak dobrým mravům, tak i zákonu. Právně lze jednat konáním nebo opomenutím; může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit.

Vznik, změnu nebo zánik práv lze vázat na splnění podmínky. Pokud je zánik práva nebo povinnosti vázán na nemožnou podmínku, nepřihlíží se k ní. Podmínka je odkládací, v případě kdy závisí na jejím splnění, zda právní následky jednání nastanou. Podmínka je rozvazovací, pokud závisí na jejím splnění, zda právní následky již nastalé pominou.

Neplyne-li z právního jednání nebo jeho povahy něco jiného, má se za to, že podmínka je odkládací. Ke splnění podmínky se nepřihlíží, pokud způsobí její splnění záměrně ta osoba, jež není oprávněna tak učinit a které je splnění podmínky na prospěch. V případě, že záměrně zmaří, aniž je k tomu oprávněna, splnění podmínky strana, které je nesplnění podmínky na prospěch, považuje se podmínka za splněnou.

O právní jednání nejde, když chybí vůle jednající osoby. Dále nebyla-li zjevně projevena vážná vůle. Nebo v případě, kdy nelze pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem. Byl-li projev vůle mezi stranami dodatečně vyjasněn, nepřihlíží se k jeho vadě a hledí se, jako by tu bylo právní jednání od počátku. Ke zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

Právní jednání je posuzováno podle svého obsahu. V případě, že je určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy. Co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět.

Každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, pokud však není ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem. Písemnou formu potom vyžaduje právní jednání, kterým se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci, jakož i právní jednání, kterým se takové právo mění nebo ruší. K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího.

.

.

.