Oblasti zájmu

Trestní právo

.

studijní programy

.

Trestní právo je soubor zákonů, které definují jednání vnímané jako ohrožující, poškozující nebo jinak negativně ovlivňující majetek, zdraví či bezpečnost a blaho lidí. V oblasti trestního práva existuje mnoho různých typů trestných činů a každý z nich má svůj vlastní soubor trestů. Některé běžnější typy trestných činů jsou např. přepadení, ublížení na zdraví, krádež, žhářství, drogové trestné činy, podvody, znásilnění a sexuální zneužívání.

Za zmínku však také stojí, že jak trestné činy spáchané proti druhým osobám, tak činy spáchané proti sobě jsou brány jako trestné. Do oblasti trestního práva proto řadíme i činy jako sebevražda či pokus o ni.

Obecně je trestní právo definováno zákony, které klasifikují trestné činy podle jejich závažnosti. V rámci právního řádu jsou nejzávažnějšími porušeními trestního práva zločiny, následované přečiny a poté přestupky.

• Nejtěžšími trestnými činy jsou zločiny což jsou všechny úmyslné trestné činy. Hrozí za ně trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nad 5 let. Zvláštní kategorií zločinů jsou pak zvlášť závažné zločiny, u kterých hrozí trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně 10 let. Zločiny jsou např. vraždy, loupeže, znásilnění, žhářství či obchodování s drogami.
• Přečiny jsou méně závažné než zločiny a rozumí se jimi všechny nedbalostní trestné činy a ty úmyslné, za něž hrozí trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do 5 let nebo pokuta či podmínka. Příkladem jsou některé drobné trestné činy, jako krádeže, vandalismus, určité majetkové trestné činy a výtržnictví.
• Přestupky jsou ještě méně závažné. Hrozí za ně pokuta, nikoli však vězení. Sem zapadají např.: menší dopravní přestupky, narušování veřejného pořádku a další méně závažné činy. Tyto se však neřeší před orgány činnými v trestním řízení.

V rámci každého trestného činu existují i v jiných jurisdikcích stupně, které určují jeho závažnost. Tyto stupně jsou nám z části známi i z českého trestního práva, a to jako vražda (1. stupeň) a zabití (2. stupeň). Tyto stupně jsou určeny řadou faktorů, včetně závažnosti způsobené újmy (včetně ublížení na zdraví), úmyslu pachatele a jeho kriminální minulostí.

Příkladem je třeba vražda prvního stupně, která je nejzávažnější úrovní, protože zahrnuje úmysl a promyšlenost. Vražda druhého stupně (zabití) však nevyžaduje projev promyšlenosti a může být prokázána pouhým projevem zloby nebo bezohledného přehlížení životů obětí.

Trestní právo také zahrnuje trestání a rehabilitaci lidí, kteří takové zákony poruší. Trestní právo se liší podle jurisdikce a liší se od občanského práva, kde je důraz kladen spíše na řešení sporů a odškodnění obětí než na trest nebo rehabilitaci. Trestní řízení je formalizovaná úřední činnost, která vyžaduje prokázání spáchání trestného činu a poskytnutí represivního nebo rehabilitačního léčení pachatele.

Účelem trestního práva je chránit společnost před újmou z kriminálního chování. Trestní právo to dělá tím, že odrazuje lidi od páchání trestných činů, trestá ty, kteří trestný čin páchají, a rehabilituje ty, kteří byli za trestné činy odsouzeni.

.

.

.